Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


 

KONCERT KATAPULTU – JARNÍ FUTURUM – 25.3.2004

 

Milí fanoušci Katapultu! Je půl třetí ráno, 26.3.2004 a já vám píšu bezprostřední dojmy z včerejšího koncertu v pražském Futuru:

Pražské Futurum je music bar, který dnes už vešel do povědomí všech fanoušků Katapultu nejen z Prahy a blízkého okolí jako „domovská scéna“ Kaťáků, kteří tam koncertují už pár let pravidelně vždycky na jaře a na podzim.

Bohužel se tam nevejde víc jak šest set lidí, ale zase na druhou stranu je to něco jako třeba když jdete do divadla menších forem, kde mají ti lidi k sobě blíž a nepřipadají si tak anonymní a kde ten vzájemný dialog je úplně o něčem jiném než v těch hodně velkých sálech.

Letošní jarní koncert ve Futuru 25.3. 2004 byl v tomto roce v pořadí dvacátý koncert Katapultu a zároveň jeho desátý koncert (tudíž menší výročí J) právě v klubu Futurum.

Klub se otevírá už v sedm hodin večer - a od té chvíle se začínají scházet fanoušci, aby si nejprve dali dobré pivo… popovídali si s dalšíma fanouškama…, pak kolem osmé hodiny si poslechli produkci DJ rádia Beat, který postupně fanoušky rozehřívá rockovýma peckama … … osmá večer je přesně ta doba, kdy fanoušci opouštějí pohodlné židle a stolky, na kterých třeba i nechávají nedopitá piva, protože to už v tu chvíli není podstatný a začínají „zaujímat“ svoje místa na parketu… a je nádherný pozorovat, jak se rozrůstají jejich řady od té nejšťastnější první hned u pódia, přes tu druhou… třetí… čtvrtou… dál a dál a dál….. a jak se tam ty lidičky pěkně srocujou a trochu se na sebe tlačí a začínají být příjemně a vesele nedočkaví… a jak ty minuty plynou…a ubíhají…

…a my všichni fanoušci se postupně dostáváme do varu a to se pozná tak, že ti odvážnější už netrpělivě pískají a horečně vykřikují „My chceme Katapult“ nebo „Katapult, Katapult“ nebo „Kde jste?!?“ a my ostatní se k nim přidáváme takovým tím křečovitým úsměvem, kdy nevíte, jestli se chcete smát nebo křičet a kdy je vám chvíli zima a pak zase horko a kdy pociťujete takovou tu krásnou nejistotu, jakou máte, když jste natěšení na rande s někým, na koho se strašně, ale strašně těšíte, až nemůžete dospat…

… a kdy už chcete, aby ten čas do té deváté hodiny, sakra, utekl, protože už jste doslova nadržení a už vám jde ten slastný mráz po zádech a už se nemůžete dočkat, a vyčkáváte a vyhlížíte, až…

…až před vás zase konečně předstoupí ti „TŘI KRÁLOVÉ“ naší rockové scény…

…no a napětí roste… a všichni už začínají podupávat a tleskat a pískat a mávat rukama a pokyvovat hlavou a pokřikovat a překřikovat a různě se vrtět a hulákat a skandovat… a ječet a pištět…

…a mně osobně se do žil začíná vlévat celá ta atmosféra a já si připadám jako výbojný Hun před spravedlivou bitvou - plný sil, napumpovaný energií, rozvášněný davem, který je schopen a ochoten ze sebe vydat úplně všechno, aby vytvořil ty úplně nejlepší podmínky svým idolům a přesvědčil je, že jsou to právě a jenom oni, kvůli kterým si klidně sáhne až na dno svých sil, protože ONI to nedělají kvůli nám jinak… a stačilo by málo a já bych se za ten koncert prala a prala a prala.…

No a pak… PRÁSK…V E L K Ý TŘESK… a je to tady… WOW…

… živočišný… živelný…poživačný… požitkářský… smyslný… šelmovský…držkatý…vyzývavý… provokativní… šibalský… žoviální… ale zároveň i - a to je dost podstatný hladivý… mazlivý… něžný… poetický… pocitový… upřímný… bezprostřední… spontánní… KATAPULT !!!

…no a hned na začátku to rozpalujou „Svobodárnou“ a za tím hned následuje „Každý ráno“ a pak už s nimi všichni zpívají, že :jednou málo… dvakrát málo… třikrát málo… „…a co rock´a´roll !!!“ No a vzápětí sál přijímá pohlazení v podobě „Já nesnídám sám“ a po asi dvou dalších peckách, kdy nám „přitápí“ třeba „Šel zvolna“ pak nastupuje opojné „Blues“, při kterém všichni zjihnou a slastně přivírají oči… aby potom přišlo „probuzení“ bez slitování a my dostáváme do těla masáž takovými kalibry jako je „Lesní manekýn“, „Chodníkový blues“, po kterém následuje vzpomínka na šedesátá léta „Mr.Tambourine Man“, po které nás rozněžňuje snové „Zrcadlení“ a hned pak do nás jdou nemilosrdně a nelítostně bomby jako „Na to zapomeň“, „Jen jednou dostat šanci“, „V tomhle nejedu“ a někde mezi tím (myslím) se tam vloudí něžná a milá „Třináctá komnata“ a my se spolu s Kaťákama oddáváme a oddáváme… a oddáváme… Přiznám se, že ani nevím, kdy zaznělo „Až“, ale zaznělo… No a k tomu všemu je třeba zdůraznit a to s vykřičníkem, že sál stále zpívá s Katapultem a když Katapult ukáže do sálu, tak sál to za něj dozpívá…Přichází „Hlupák váhá“, „Katapult“, „Půlnoční závodní dráha“ no a to už celý sál vře, až se otřásá v základech…Katapultu se nechce domů a nám se taky nechce domů, tak jsou tu čtyři přídavky-pochoutky „Dvě růže krepový“, „Někdy příště“, „Smutná nevěsta“, „Neplač, lásko“, ale my v duchu tence pláčeme (ani nevíme, jestli radostí z koncertu nebo smutkem z toho, že to zase už tak brzy končí), protože prostě JE TO HOTOVO.

Něco vám řeknu závěrem: TENTOKRÁT byl ten koncert tak živočišněj, tak šelmovskej, že mám dojem, že to nemůže být tím jarem, ale asi je to tím, že Dědek i Olda mládnou s Michalem a to fest!!! TENTOKRÁT měl ten koncert takový náboj, že by mohli všichni závidět. TENTOKRÁT Dědek (jinak stabilně šibalský) vystřihoval jednu „kulišárnu“ za druhou a vymýšlel jeden „ksichtík“ za druhým a Olda byl tak rozjetej a tak nás provokoval a dráždil, až to jeden fanoušek, který stál hned u pódia (já byla za ním), nervově nevydržel a když se Olda nebo Dědek přiblížili, tak je začal tahat za ruce a za nohy…No a Michal? Jedna báseň! Úžasnej kluk! Ten na ty bicí teda válí…Co dodat…TENTOKRÁT byl ten koncert JEDEN VELKEJ ŽIVEL a já jich, všech tří a jejich písniček a srandiček a řečiček mám pořád… plnou…hlavu

Veronika Javorková




 Tradiční jarní show skupiny Katapult v Praze

autor : Marek Soldát , vydáno : 26. 03. 2004

Legendární rocková skupina Katapult včera vystoupila v pražském klubu Futurum na své tradiční jarní show. Atmosféra byla perfektní a každý si spolu s intreprety připomínal jejich začátky před třiceti lety.Byl to první samostatný koncert Katapultů v Praze. Prostor se za zvuku rockových písní z 60. a 70. let, které nasadilo rádio Beat místo předkapely, začal rychle plnit.Když ve čtvrt na deset nastoupili ze velkého jásotu publika Katapulti na scénu, nebylo v klubu téměř k hnutí. Všichni se natlačili dopředu a užívali si atmosféru společnosti Zpěváků a kytaristů Oldy Říhy, Jiřího DědkaŠindeláře a bubeníka Michala Šindeláře.Následovala skladba za skladbou a přestávky, o kterých publikum jen vykřikovalo Katapult, Katapult, Katapult, dokud se opět nerozezněly struny kytar. Interpreti zpívali z plných plic a publikum také. Žijící legendy české rockové scény předváděly to nejlepší, co uměly. 150 minut dobré muziky a výborné atmosféry.Koncert končil až kolem půlnoci, což fanouškům ale vůbec nevadilo. Většina jich zůstala až do konce.